Divoká Milada je výjimečným spojením přírody, vědy a udržitelného rozvoje. Využívá sílu přirozených procesů – velcí býložravci jako zubři, pratuři nebo divocí koně tu pomáhají přetvářet krajinu. Jejich každodenní činnost, pastva a pohyb, přirozeně podporují vznik druhově bohatých biotopů a tím i návrat ohrožených rostlin a živočichů. Celý projekt je citlivě navržen s maximálním respektem ke zvířatům i lidem. Vzniká tak prostor, kde není příroda omezována člověkem, ale kde lidé mohou být její součástí – pozorovat, objevovat, učit se a odpočívat v prostředí, které je živé, přirozené a dlouhodobě udržitelné.
Funkční členění krajiny Divoké Milady vychází ze studie Vize Milada (Mandaworks 2022), vzniklé v uplynulých letech za spolupráce státního podniku DIAMO, místních obcí a Ústeckého kraje. Projekt Divoká Milada na tuto vizi navazuje, zachovává v ní navržené rozvojové plochy a návštěvnickou vybavenost, kterou významně rozšiřuje. Zejména však Divoká Milada krajinu naplňuje unikátním obsahem propojujícím svět lidí a svět velkých zvířat. Divoká Milada má ambice stát se skrze inovativní přístup a nápaditá řešení modelem světového významu pro šetrné využití a obnovu člověkem silně narušených lokalit. Jedinečnost a atraktivita Divoké Milady zvýší turistický potenciál kraje i užitnou hodnotu území pro místní obyvatele.
Divoká Milada je průlomem v transformaci regionu prostřednictvím využití okolí jezera Milada způsobem, jež nemá v Evropě obdoby. Naplňuje zájmy široké veřejnosti, ochrany přírody, i rozvojových potřeb Ústeckého po ukončení těžby uhlí. Divoká Milada je místo, kde se lidé a zvířata potkávají a společně utváří krajinu cestou přírodě blízké, finančně únosné a dlouhodobě udržitelné péče o technicky rekultivovanou krajinu.
Divoká Milada má za cíl ochránit přírodní scenérii jezera bez vizuálně rušivých stavebních dominant, a poskytnout různorodé volnočasové vyžití veřejnosti. Zároveň však zůstávají zachovány dříve navržené rozvojové plochy, které se většinou nacházejí mimo oblast viditelnou ze stávajících i plánovaných návštěvnických tras. Divoká Milada tak nevylučuje realizaci dalších rozvojových záměrů jako sportovišť, nábřeží, kempů apod., pouze je v konkrétních případech upravuje.
Zástavba, solární elektrárny, skládky, hipodromy, automobilové okruhy, pláže. Divoká Milada se od všech již existujících rozvojových projektů výrazně odlišuje unikátní a různorodou edukačně-zážitkovou náplní, šetrností k životnímu prostředí a estetice krajiny, a v neposlední řadě celoroční návštěvnickou atraktivitou v kombinaci s bezvadnou dostupností. Unikátní souběh předpokladů a celoroční náplň Divoké Milady jsou zárukami environmentálně a socioekonomicky pozitivní, ekonomicky zajímavé a udržitelné transformace krajiny Milady.
Divoká Milada je průlomem v transformaci regionu prostřednictvím využití okolí jezera Milada způsobem, jež nemá v Evropě obdoby. Naplňuje zájmy široké veřejnosti, ochrany přírody, i rozvojových potřeb Ústeckého po ukončení těžby uhlí. Divoká Milada je místo, kde se lidé a zvířata potkávají a společně utváří krajinu a její okolí cestou přírodě blízké, finančně únosné a dlouhodobě udržitelné péče o technicky rekultivovanou krajinu.
Koncept, podle něhož je projekt připravován, má za cíl ochránit přírodní scenérii jezera bez vizuálně rušivých stavebních dominant, a poskytnout různorodé volnočasové vyžití veřejnosti. Zároveň však zůstávají zachovány dříve navržené rozvojové plochy, které se většinou nacházejí mimo oblast viditelnou ze stávajících i plánovaných návštěvnických tras. Divoká Milada tak nevylučuje realizaci dalších rozvojových záměrů jako sportovišť, nábřeží, kempů apod., pouze je v konkrétních případech upravuje.
Doporučení lehce rozšířit text v této sekci. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.
Krajinný celek Divoké Milady bude mít dvě části. Kulturní krajina luk, sadů a lesů na sever, východ a západ od jezera, nazvaná Malebné Česko, bude obhospodařována ekologicky, volně přístupná veřejnosti a nabídne volnočasové a sportovní aktivity v jezeře i na souši. Jižně od jezera se nachází méně navštěvovaná a klidná oblast Český pravěk, udržovaná stádečky zubrů, praturů a divokých koní, s opatřeními na podporu biodiverzity a novými či rozšířenými mokřady. Zvažuje se zde i vytvoření pastevního areálu Obři Asie se slony, nosorožci indickými a gaury. Přírodní zóna s megafaunou bude přístupná kontrolovaně po trasách a v rámci safari. Část jižního břehu bude v zimě bez kopytníků a volně přístupná veřejnosti.
Cesta do pravěku během nedělního výletu! Oblast jižního břehu jezera bude patřit především přírodě, velkým zvířatům a zvídavým návštěvníkům. Český pravěk bude největší českou pastevní rezervací, v níž se uplatní moderní metoda tzv. trofického rewildingu pomocí velkých býložravců. Žít zde budou velcí kopytníci naší holocénní prehistorie: zubr evropský, pratur (Tauros) a divocí koně (kůň Převalského). Český pravěk bude diametrálně odlišný od prezentace a chovu v zoologických zahradách - zvířata budou mít značnou volnost pohybu ve členité krajině.
Plocha dále od jezera by měla být domovem největších tvorů Eurasie, slonů a nosorožců indických, a několika „menších“ zástupců jihoasijské megafauny včetně například gaura, vůbec největšího tura Země, a dalších ohrožených kopytníků. Bude-li asijská část Milady realizovaná v plném rozsahu, mělo by se jednat o největší expozici asijských tlustokožců na světě!
Himálajská step teď bude na dohled od Ústí! Jižní část Divoké Milady, tzv. Asijské pláně bude domovem pro vzácné druhy velkých kopytníků středoasijských stepí a hor. Z Himalájí pocházející ohrožení jeleni bělohubí (Cervus albirostris) zde budou žít spolu s drobnými gazelami džejran (Gazella subgutturosa), stádem jaků (Bos grunniens) a velbloudy dvouhrbými (Camelus bactrianus), jejichž divoká forma je v přírodě kriticky ohrožena.
Severní, východní a část západního břehu zahrnují celoročně volně přístupné tematické plochy „Malebné Česko“ a „Rezervace Zalužany“, které budou patřit odpočinku, koupání a sportu v extenzivně obhospodařované kulturní krajině luk, lesů a sadů. Pláže se zázemím, gastroprovozy, procházkové, běžecké i cyklistické trasy, kempy, vyhlídky, odpočívadla, grilovací místa a několik zoologických překvapení vytvoří jedinečné prostředí pro aktivní i pasivní odpočinek, lenošení i rodinné výlety.
Okolí Milady již teď zahrnuje cenné přírodní plochy. V projektu tak počítáme s územní ochranou Zalužanského rybníka s navazujícími mokřady, lužním lesem a komplexem luk. Aktivním managementem jednotlivých přírodních stanovišť posílíme ochranu hnízdních biotopů vodních ptáků a jeřába popelavého. V jižní části budou obnoveny zanikající extenzivní ovocné sady.
Aby si jezero Milada uchovalo vysokou čistotu vody, je třeba sledovat její kvalitu, ale také monitorovat a usměrňovat vývoj rybí osádky. Od napuštění jezera rybí osádku sledují a upravují vědci z Hydrobiologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Strategie je založena na udržování velké populace dravých ryb, aby zvládaly regulovat početnost ryb kaprovitých, které svou činností kvalitu vody snižují. Počítá se i s rozšířením mokřadů podél jižního břehu, aby byla maximalizována samočistící kapacita jezera.
Krajina Milady je výsledkem technických rekultivací bývalého hnědouhelného dolu. Byly zde založeny rozlehlé louky a vysazeny lesy, místy spontánně vznikly mokřady. Návrat života zde probíhá podobně jako v jiných bývalých dolech regionu, samotné jezero se stalo důležitou tahovou zastávkou a zimovištěm vodního ptactva. Rekultivovanou krajinu Milady osídlila řada rostlin a živočichů včetně některých vzácných či dokonce chráněných druhů.
Vývoj jednotlivých biotopů a obnovení biodiverzity však má své limity, celková biodiverzita je zde zatím nízká, a funkčně je zdejší krajina závislá na intenzivní lidské péči. Jde přitom o poměrně členitý, rozsáhlý a kompaktní krajinný celek, kde se střídají různě vlhká či naopak suchá, rovná a svažitá, či jinak rozrůzněná stanoviště. Jsou zde tedy splněny hlavní předpoklady pro vznik biologicky pestré a funkční krajiny. Právě to je cílem projektu Divoká Milada, jehož veškeré záměry jsou od začátku do konce navrhovány tak, aby podpořily či alespoň neomezily místní biodiverzitu.
Krajina v okolí jezera Milada prošla bouřlivým vývojem od pestré kulturní krajiny 19. století přes měsíční krajinu hnědouhelného dolu 2. pol. 20. století až po současnou podobu umělé krajiny, která je výsledkem technické rekultivace po ukončení těžby. V roce 1964 byl mezi Trmicemi a Tuchomyšlí otevřen lom Barbora III, později přibyl i lom Chabařovice.
Kvůli těžbě zanikla obec Tuchomyšl a část města Chabařovice. Těžba hnědého uhlí zde začala v roce 1976 a skončila až v roce 1997. Díky tlaku veřejnosti a místních politiků se podařilo zabránit likvidaci celých Chabařovic. V roce 2001 se začalo s napouštěním jezera Milada, které dnes stojí na místě bývalého lomu – a stává se základem pro novou, živou krajinu rodícího se projektu Divoká Milada.
Doporučení lehce rozšířit text v této sekci. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.
Krajina v okolí jezera Milada prošla bouřlivým vývojem od pestré kulturní krajiny 19. století přes měsíční krajinu hnědouhelného dolu 2. pol. 20. století až po současnou podobu umělé krajiny, která je výsledkem technické rekultivace po ukončení těžby. V roce 1964 byl mezi Trmicemi a Tuchomyšlí otevřen lom Barbora III, později přibyl i lom Chabařovice.
Kvůli těžbě zanikla obec Tuchomyšl a část města Chabařovice. Těžba hnědého uhlí zde začala v roce 1976 a skončila až v roce 1997. Díky tlaku veřejnosti a místních politiků se podařilo zabránit likvidaci celých Chabařovic. V roce 2001 se začalo s napouštěním jezera Milada, které dnes stojí na místě bývalého lomu – a stává se základem pro novou, živou krajinu rodícího se projektu Divoká Milada.
Doporučení lehce rozšířit text v této sekci. Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ut enim ad minim veniam, quis nostrud exercitation ullamco laboris nisi ut aliquip ex ea commodo consequat. Duis aute irure dolor in reprehenderit in voluptate velit esse cillum dolore eu fugiat nulla pariatur. Excepteur sint occaecat cupidatat non proident, sunt in culpa qui officia deserunt mollit anim id est laborum.

ředitelka Zoo Ústí nad Labem

Biologické centrum AV ČR

Vedoucí zoologického oddělení Zoo Ústí nad Labem

ředitel Oblastní muzeum UnL

geolog, Oblastní muzeum UnL

ornitolog, Oblastní muzeum ÚnL

Biolog, odborný asistent Fakulty životního prostředí UJEP

ředitel Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR

veterinární parazitolog
Divoká Milada není zoologickou zahradou, ale projektem, kdy se velcí kopytníci starají o krajinu a díky své činnosti do ní vrací život. Dělají to navíc přirozeně, kvalitně, udržitelně a téměř zadarmo. Velcí kopytníci tak každoročně ušetří značné sumy za péči o krajinu, které budou k dispozici pro péči o nepasené části Divoké Milady, rozvoj lokality či platy personálu. O přesun zvířat ze Zoo nejde už z toho důvodu, že ústecká zoo nechová cílové druhy, jež by měly žít na Divoké Miladě - výjimkou jsou čtyři koně Převalského a několik velbloudů dvouhrbých.
Ano, prostupnost krajiny bude zachována pro veškerou volně žijící zvěř. Ohrazení největší pastevní plochy, Českého pravěku, zajistí elektrický ohradník, který je volně průchodný pro všechny druhy volně žijící žijících živočichů všech velikostí. Stávající biokoridory jsou v lokalitě vymezeny spíše formálně než na základě skutečného pohybu zvěře. Počítá se proto s revizí biokoridorů na základě terénního monitoringu pohybu zvěře a podpoření jejich funkce.
Primárně druhy kopytníků, kteří jsou velmi dobře odzkoušeni v pastevních rezervacích jako zvířata, která spásáním a okusováním diverzifikují druhovou pestrost bylin v krajině. Hlavní pastevní plocha Český pravěk bude osídlena zubrem evropským, praturem (plemeno Tauros) a posledním žijícím zástupcem divokých koní, koněm Převalského. Spolu s nimi bude lokalitu nadále obývat i stávající volně žijící fauna jako srny, zajíci apod. Bude-li možné vybudovat v jižní části Divoké Milady kryté zázemí pro teplomilnější zvířata, počítá se s plochou Obři Asie, kde by hlavními druhy byl slon indický, nosorožec indický a gaur, největší žijící tur světa. Severně od jezera v rámci Malebného Česka připravujeme malé zoologické překvapení Asijské pláně, kde by mohl žít velbloud dvouhrbý, jak, gazela džejran a osel asijský.
Na Miladě nebudou žádné druhy zvířat, která vyhledávají koupání nebo kterým bude umožněno koupání. Zvířata Českého pravěku, která budou mít k jezeru přístup vyhledávají vodu k pití a pastvě v okrajích rákosin, nikoliv ke koupání.
Projekt počítá s financováním primárně ze zdrojů Operačního programu pro spravedlivou transformaci (OP ST) v rámci pomoci regionům postižených těžbou.
Kvalita vody bude pravidelně monitorována a kvalitě vody budou podřizovány veškeré aktivity v okolí jezera i na jezeře. Budou zachovány monitorovací stanice a provozní řád jezera, jak jsou definovány státním podnikem DIAMO. Monitoring a management rybí osádky jezera, jejíž druhové složení je pro kvalitu vody zásadní, bude tak jako dosud zajišťovat expertní tým hydrobiologů z Biologického centra AV ČR pod vedením Jiřího Peterky. V plánu je odstranění či alespoň omezení zbývajících zdrojů znečištění v bezprostředním okolí Milady.
Přenos infekčních onemocnění mezi zvířaty na pastvině a lidmi/turisty není možný. Zvířata budou pod trvalým veterinárním dozorem.
Ano, pěší/cyklo okruh bude kolem jezera zachován, jen v některých místech s ohledem na funkčnost krajiny přetrasován.
Přístup k jezeru bude zachován na severním, západním a východním břehu bez omezení, přístup na jižní břeh bude podřízen a regulován s ohledem na přítomnost zvířat a ptáků v lokalitě.
Jde o transformační projekt, který má za cíl přispět svým dílem k přechodu regionu od těžebního průmyslu k jiným ekonomickým aktivitám. Obecným cílem je zkvalitnění života místních obyvatel, rozvoj služeb a turismu v regionu. Divoká Milada by se měla stát regionálně významnou turistickou destinací, která umožní smysluplně strávený vícedenní pobyt a poslouží jako výchozí bod k objevování širšího regionu, který přes své krásy zůstává nedoceněn.
Ve světě je podobně koncipovaných parků s velkými zvířaty řada, vesměs jsou velmi úspěšné. V Evropě jich je vzhledem k nedostatku dostatečně velkých pozemků málo, např. Eriksberg ve Švédsku, Monts d’Azur Biological Reserve ve Francii, či safaripark Cabárceno ve Španělsku. Jejich nabídka aktivit je však výrazně užší, a nacházejí se ve více odloučených lokalitách s malou spádovou oblastí. Více k tématu viz blog. (tučné může být linkem na blog)
Když dva dělají totéž, není to totéž. Na rozdíl od divokých potřebují domácí zvířata, včetně odolných plemen, chovatelskou péči. Domácí zvířata například potřebují intenzivní zahrnují přikrmování kvalitním krmivem, protože nejsou schopna efektivně trávit hrubou rostlinnou biomasu, kterou většinou odmítají. Znamená to nejen zvýšené náklady za krmení, dopravu a práci, ale také nedostatečnou péči o krajinu, kterou je opět s náklady navíc řešit technickými zásahy. Další chovatelský servis spojený s domácími zvířaty zahrnuje např. péči o kopyta/paznehty a v neposlední řadě reprodukční asistenci. Divoká zvířata naopak zvládají péči o krajinu samostatně, jelikož nejsou vybíravá a neztratila schopnost uživit se nutričně chudší stravou, nepotřebují ani péči o kopyta, a reprodukci zvládají rovněž bez pomoci člověka. Péče o krajinu divokými zvířaty je oproti domácím nejen přirozenější, výrazně levnější a efektivnější, ale zahrnuje i přidané hodnoty, jako například návštěvnickou atraktivitu a jsou významným příspěvkem k ochraně ohrožených druhů, např. zubra evropského.
© divokamilada.cz • Všechna práva vyhrazena.
veterinární parazitolog a specialista na přenosy infekčních onemocnění. V současné době profesor na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzitě a na Katedře veterinárních disciplín Fakulty agrobiologie, přírodních a potravinových zdrojů České zemědělské univerzity v Praze. V rámci projektu Divoká Milada má na starosti otázky managementu infekcí chovaných zvířat a minimalizaci rizik přenosu patogenů mezi zvířaty a člověkem, ať už přímo nebo např. prostřednictvím klíšťat.
„Představme si ideální svět, kde lidé a zvířata žijí spolu nerušeně bok po boku, svět, kde děti mohou žasnout nad přirozeností hříbat divokých koní a vůní kytek, nad zpěvem skřivanů a nad barvami lučních motýlů. Taková bude Divoká Milada…“
ředitel Hydrobiologického ústavu Biologického centra AV ČR, zkoumá vnitro- a mezidruhové potravní vztahy a strukturu a dynamiku společenstev ryb, Specialista na vývoj a obnovu rybích společenstev ve vznikajících jezerech po těžbě hnědého uhlí a vliv vnitřních a vnějších faktorů na jejich formování.
ornitolog, Oblastní muzeum ÚnL. Vystudoval systematickou biologii a ekologii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Jako zoolog pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny, dnes je vedoucím přírodovědného oddělení ústeckého muzea. Pracuje také v organizaci ALKA Wildlife o.p.s., hlavním předmětem jeho zájmu jsou ptáci a jejich ochrana, učarovaly mu ale i hnědouhelné velkolomy, ve kterých se snaží o ochranu cenných ploch.
geolog, Oblastní muzeum UnL. Geologii studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté deset let vedla Oddělení geologie na Správě NP České Švýcarsko a působila též v Geologickém ústavu AV ČR v Praze. V současnosti je geoložkou a kurátorkou geologických sbírek Muzea města Ústí nad Labem. Specializuje se především na regionální geologii a inženýrskou geologii stejně jako na geologii životního prostředí.
ředitel Oblastní muzeum UnL, specialista na komplexní historii ústeckého okolí
Vedoucí zoologického oddělení Zoo Ústí nad Labem s mnohaletými odbornými i praktickými zkušenostmi v oblasti chovu a ochrany exotických druhů zvířat, členka odborných druhových komisí EAZA. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu a celý život, který prožila v Ústí nad Labem a okolí zasvětila právě zoo a problematice s tím spojené.
„Už od dětství jsem věděla, že chci zůstat žít v Českém středohoří. I po mnoha zahraničních cestách za zvířaty a získáváním praktických zkušeností cítím, že přírodě nejvíc mohu pomoci právě doma, v Ústí.“
Zoo Ústí nad Labem a Biologické centrum AV ČR, absolvent PřF Univerzity Palackého v Olomouci a doktorského studia na Veterinární univerzitě Brno. Věnuje se aplikované ochraně přírody metodami přirozené pastvy velkých kopytníků (= trofický rewilding) a parazitologii volně žijících zvířat.
„Za řadu let parazitologického výzkumu v různých koutech světa, zejména Africe a Asii, jsem měl možnost vidět a srovnávat různé modely soužití lidí a velkých zvířat v krajinách divokých a liduprázdných, i krajinách kulturních a hustě osídlených. Uvědomil jsem si, že když se sejde vůle, kreativita a odborné kapacity, je sdílení krajiny lidmi s divokou megafaunou nejen možné prakticky kdekoliv, ale také oboustranně prospěšné, biologicky smysluplné, a navíc ekonomicky zajímavé. Věřím, že podobně jako jinde ve světě, i u nás může být ochrana přírody a péče o krajinu nikoliv nákladným a neefektivním „zahradničením“, nýbrž racionálním, ekonomicky výhodným a sebevědomým oborem. Od roku 2010 je ozdravení naší krajiny pomocí divoké megafauny a prošlapávání cesty k racionálnímu ekonomickému zhodnocení tohoto velkého návratu mou profesní i životní náplní.“
Biolog, odborný asistent Fakulty životního prostředí UJEP. Botaniku studovala na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v dnes působí na Katedře životního prostředí UJEP. Zabývá se vegetační ekologií a vlivem velkých býložravců na společenstva rostlin.
Ředitelka Zoo Ústí nad Labem, členka výkonného výboru Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) a rady Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií.
Vystudovala Veterinární a farmaceutickou univerzitu v Brně a Českou zemědělskou univerzitu v Praze. Již během studia svoji odbornou kariéru propojila s výzkumem ohrožených lidoopů a jejich onemocnění. Svůj profesní život v podstatě rozdělila mezi terénní výzkum a praktickou ochranu lidoopů v nepřístupných oblastech střední Afriky a práci zoologa v českých zoologických zahradách. Nyní se věnuje modernizaci Zoo Ústí nad Labem, zlepšení péče o zvířata a posílení role v ochraně přírody a vzdělávání veřejnosti.
„Mým hnacím motorem je rodina a moje dvě děti, které si zaslouží žít v krásné a funkční krajině a místě, které je inspirativní a je skvělým domovem pro všechny, zvířata i lidi, v krajině, která je jedinečná a unikátní“.











